Byt s modrým objektem | rekonstrukce

Byt se nachází v secesním objektu na Praze 2, který si roku 1917 koupil výrobce papíru Hlavatý. Ve dvoře zbudoval malou továrnou na výrobu vlnité lepenky, jejíž provoz otevřel v roce 1927. V objektu byly byty rodiny a kancelářské prostory odkud řídil celý svůj podnik.

Prostor bytu ve 2. NP, který se rozkládal přes celé podlaží, původně obýval sám majitel továrny. Bohužel byl byt během minulého režimu, kdy byl i celý rodinný podnik znárodněn, rozdělen poměrně nešikovně tak, že polovina balkónu navazuje na jeden byt a druhá polovina (která není přístupná) přiléhá na druhý byt. Z tohoto důvodu návrh rekonstrukce pracuje i s možným rozšířením bytu v budoucnu tak, aby byl balkón opět součástí jen jednoho bytu. Toto rozšíření v současnosti není možné, neboť vedlejší byt je pronajat.

Základem pro nové úpravy je vyčištění dispozice a také požadavek majitele na minimální zásahy do nosných prvků, aby se rekonstrukce urychlila. Díky odstranění příčky mezi halou a kuchyní se otevře krásný prostor pro novou prostornou kuchyň s jídelnou orientovanou do dvora. Kuchyň je propojena s halou portálem, který reaguje na původní zachovalé dveře s charakteristickým táflováním vedoucí do obývacího pokoje. Tímto prvkem se propojí staré s novým, obývací pokoj s jídelnou a především vznikne průhled na dvě světové strany, dvě různé světelné scény.

Z obývacího pokoje vedou dveře do dvou pokojů / ložnic. Dveře do pokojů jsou provedeny jako repliky původních dveří a jsou umístěny do pozice, která vyhovuje případnému rozšíření bytu. V jednom z pokojů bude realizována příprava pro druhou koupelnu, která by se realizovala v případě rozšíření bytu na katergorii 5kk.

Nová koupelna je umístěna v nábytkovém bloku se šatními i kuchyňskými skříněmi, který probíhá mezi halou a jídelnou.  Tento nábytkový blok a vybavení koupelny je jedinou součástí interiéru pronajímaného bytu. Ostatní zařízení je ponecháno na nájemci, aby si mohl uzpůsobit prostor dle svého vkusu.

V části bytu orientované do ulice jsou původní zámecké parkety, které budou repasovány. V prostorách jídelny byla podlaha z linolea pod nímž byl degradovaný xylolit. Tuto původní bezespárou podlahu připomíná nová epoxidová stěrka, která se prolíná i do koupelny a WC. V prostoru jídelny je navržena v teplých tónech světle šedé. V koupelně a na WC dochází ke kontrastu, kdy jsou tyto místnosti vnímány jako barevné bloky- stěrka je zde tím pádem v barvě nábytku, kterému vévodí temně tyrkysová monochromatická barevnost evokující dálky a dotvářející kontrast a charakter bytu.